Co mi ukázalo 30 dní nošení sportovních hodinek každý den
Když jsem si poprvé nasadil sportovní hodinky, byl jsem spíš zvědavý než nadšený. Měl jsem za sebou dlouhý den, hodinky byly nově nabité, a upřímně řečeno – nečekal jsem, že by mi mohly nějak změnit život. Jenže pak přišel měsíc, kdy jsem je nosil doslova každý den. Na ruce, přes noc, při sportu, v práci, doma, na procházce. A ukázaly mi věci, které bych bez nich nikdy neviděl.
První překvapení přišlo u spánku. Myslel jsem si, že spím docela dobře. Ale hodinky mě rychle usadily. Někdy mi ukázaly, že spím sice osm hodin, ale ve skutečnosti jen tři hodiny kvalitního hlubokého spánku. Víc ne. Začal jsem si všímat, jak spánek ovlivňuje večerní jídlo, modré světlo z obrazovek, nebo i to, jestli před spaním ještě pracuju.
Pak přišel sport. Vždycky jsem běhal spíš pocitově. Hodinky ale měly jiný názor. Srdeční tep při „klidném“ běhu byl ve skutečnosti dost vysoko. Běhal jsem vlastně příliš rychle a unavoval se zbytečně. Když jsem začal trénovat podle zón srdečního tepu, zlepšila se mi výdrž, zregeneroval jsem rychleji a začal jsem si běhy víc užívat.
Další kapitolou byl pohyb během dne. Nikdy jsem nepatřil k lidem, kteří si počítají kroky. Ale když mi hodinky začaly každý den ukazovat, kolik jsem toho ušel (nebo spíš nešel), bylo to trochu jako studená sprcha. Pracovní dny byly běžně pod 3 000 kroků. To je z pohledu zdraví opravdu málo. Začal jsem tedy chodit pěšky na nákup, po schodech, projít se po obědě. Malé věci, které se ale za týdny nasčítají.
Zajímavá byla i funkce sledování stresu. Hodinky ukazovaly, kdy jsem klidný a kdy pod napětím. A bylo až znepokojivé vidět, jak moc tělo reaguje na situace, které bych jinak pokládal za běžné. Krátká porada? Stres. Vyřizování e-mailů? Stres. Ticho s knihou? Klid. Začal jsem to brát vážněji a hledat způsoby, jak do dní dostat víc klidných momentů.
Po těch 30 dnech jsem si uvědomil, že sportovní hodinky nejsou jen o tom, kolik jste uběhli kilometrů. Jsou o tom, jak žijete. Ukážou vám souvislosti, které běžně nevidíte. Něco jako zrcadlo, které nemlčí. A právě proto je nosím dál. Ne proto, že bych bez nich neuměl běhat, ale proto, že mi pomáhají být trochu lepším člověkem každý den.
